O vydavatelství a plánech (2022)

V loňském roce se ukázalo, že nejlepšími plány bylo – nemít žádné plány :-)

Připravené knihy jsem si vloni vydat netroufl. Nemohl jsem riskovat jejich neprodeje, nemám zázemí jako velcí vydavatelé, nejsem Albatros. Na řadu přišly pouze kalendáře ŽENY A KOLO a MUŽI A KOLO. Ty měly předem zajištěný odbyt a dalo se předpokládat, že se prodají. A taky, že ano. Jenže nastala opačná situace: kalendářů bylo třeba víc, ale nebylo možné realizovat dotisk. Nečekal jsem, že se dožiju doby, kdy vytisknout zakázku bude trvat sedm týdnů a déle. Prý nebyl papír. Přidělané kalendáře by byly někdy v půlce ledna a to už by je asi nikdo nekoupil. Teď papír je, ale ukrutně podražil. Otázkou proto spíš bude, jestli má význam kalendáře (i knihy) tisknout dál. „Musíte zdražit,“ říkají mi v tiskárně. Ale koupí si někdo kalendář za víc než pětistovku a knihy taky tak drahé? Jsou přece jen důležitější věci.

Škoda, teď by mohly vyjít knihy od zavedených autorů, se kterými mám z dřívějška ty nejlepší vztahy a vím, že se jejich knihy prodávaly dobře. Nabídnuté rukopisy jsem přečetl, na některých i redakčně zapracoval, ale ještě společně počkáme. Situace se sice zlepšila, převažuje mírný optimismus, ale vyhráno není.

Nenapadlo by mě, že do nabídky někdy zařadím něco, co nebude mít souvislost s papírem. A přece se tak stalo. Vloni na podzim jsme se domluvili s mojí kamarádkou Janou, textilní výtvarnicí, že by možná měly u cyklistů úspěch brašničky, které jsme dříve vozili přes rameno a byl na nich nápis „favorit“. Vešla se do nich svačina a pár praktických věcí. Tehdy jsme byli asi skromnější, protože mnohokrát jsme neměli na celodenní vyjížďku či na celý víkend jiné zavazadlo. Dnes je sice možné vybrat si z miliónu brašniček podsedlových, rámových, na řídítka, na nosič, ale proč nezkusit něco z dřívějška? Navíc s potiskem pěknými obrázky. Vždyť retro věci a retro motivy teď frčí :-)

 Přeji Vám úspěšný rok.