O vydavatelství a plánech (2021)

Vydávání tiskovin pro cyklisty, cykloturisty
a cestovatele se věnuji více než 40 let.

Když jsem vloni upřednostnil před vydavatelským důchodem další pokračování, netušil jsem, co rok 2020 přinese. Celosvětová pandemie, a s ní související opatření, se nemilosrdně dotkla mnoha oborů, knižní branži nevyjímaje. Zavřená knihkupectví, zrušené knižní veletrhy, nemožnost prodávat knihy
a kalendáře na akcích, které se také nesměly konat. Jaké budou následky pro všechny autory, vydavatele, tiskárny, distributory, knihkupectví a další obory knižního průmyslu, to zatím nikdo neví.

Plány, které jsem měl, se daly realizovat jen částečně. Na loňský březen jsme připravili v Plzni velkou výstavu grafických děl akademického malíře Jiřího Boudy. K ní jsem vydal kalendáře s železniční i cestovatelskou tematikou a nějaké pohlednice. Vernisáž ještě proběhla, byla moc příjemná, přijelo hodně lidí. Ani ne za týden se galerie musela uzavřít. Více než dva měsíce do ní nikdo nesměl. Výstavu jsme sice před létem ještě prodloužili, ale návštěvnost i prodeje nucená pauza samozřejmě poznamenala.

Na jaro jsem měl nachystanou do tisku knihu
o Slovensku, která měla být výpravná a tím pádem i dost finančně náročná. Jenže v tak nejisté době by ji zadal do tiskárny jen blázen. Následně se okolnosti nějak zamotaly, autor knihy Rosťa Gregor byl na tom po těžkém úrazu zdravotně a hlavně psychicky dost blbě a já mu chtěl udělat radost. Dodnes nelituji, že jsem se rozhodl knihu vydat. Čerstvě vytištěná kniha vytáhla Rosťu z nejhoršího a následné ohlasy na ní byly taky nad očekávání příznivé.

Vážím si každé recenze, každé pochvaly i od úplně neznámých lidí. Snad mohu prozradit, že největší radost mi udělala obálka se slovenským státním znakem odeslaná
z Kancelárie prezidenta Slovenskej republiky. V dopise stálo, že se paní prezidentce Zuzaně Čaputové kniha líbí, prý se jedná
o „výnimočnú publikáciu“ a je „úžasnou upútavkou na Slovensko“.

Bohužel zůstalo jen u tohoto jednoho titulu, další knihy jsem do tisku zatím nezadal.

V průběhu roku ale přibyly kalendáře, většina z nich ve dvou velikostech. Nemohl chybět tradiční velký nástěnný kalendář Ženy a kolo, který vyšel už podeváté. A poprvé k němu přibyla i mužská varianta. Muži a kolo měli ze všech kalendářů největší úspěch. Na podzim se zase možnost prodejů snížila na minimum, zůstala pouze přímá nabídka mezi přáteli s osobním doručením nebo objednání přes e-shop. Přesto si na rok 2020 vůbec nestěžuji.

Co a jak plánovat do budoucna? Má ještě smysl vydávat knihy? Když jsem míjel po celý leden zavřená knihkupectví a viděl v nich stohy knih, ptal jsem se sám sebe, jestli má význam tisknout další. Vždyť je nebude ani kam dávat, když si je nikdo nemůže jít dovnitř prolistovat
a koupit. Objednávky a prodeje přes okénko ani e-shopy nemohou ztráty vyrovnat. Přesto jsem vnitřně přesvědčen, že vydávání knížek smysl dává a že je to dokonce důležité pro zachování hodnot budoucím generacím. Knihy tady budou pořád, jen se asi bude muset pozměnit jejich cesta od autora ke čtenáři. Že bude mnohem více trnitá, o tom nepochybuji. Ale docela se na ni těším.

Přeji Vám vše dobré, hlavně pevné zdraví.